Frézy DIN 6527 - standard přesnosti pro profesionální obrábění

Požadavky moderního obrábění kladou důraz na vysokou přesnost, opakovatelnost a efektivitu nástrojů. Na tuto potřebu odpověděla již v 80. letech norma DIN 6527, která vznikla v Německu jako technický standard pro karbidové stopkové frézy. Jejím cílem bylo sjednotit konstrukční parametry fréz z tvrdokovu, které se v té době stále výrazněji prosazovaly na úkor tradičních rychlořezných ocelí. Norma přesně definovala geometrické charakteristiky, délkové poměry i upínací části nástrojů, a to ve dvou základních variantách - DIN 6527 K (krátké provedení) a DIN 6527 L (dlouhé provedení).

Díky své technické jednoznačnosti a kompatibilitě s moderními nástrojovými systémy se norma DIN 6527 rychle etablovala nejen v německém, ale i v evropském a mezinárodním prostředí. Postupně se stala nepostradatelnou součástí katalogizace nástrojů v CAM systémech, vývojových databázích i výrobní praxi. S příchodem nových technologií - zejména v oblasti povrchových úprav a upínacích systémů - prošla norma revizemi, které zohlednily nové požadavky na tuhost, životnost a obráběcí výkon.

Frézy podle DIN 6527 se tak staly synonymem pro spolehlivost, přesnost a univerzální použitelnost ve strojírenské výrobě. Norma poskytuje konstrukční rámec pro nástroje určené k efektivnímu obrábění širokého spektra materiálů – od nástrojových ocelí až po slitiny titanu či nerezové materiály. Dnes je běžně používána napříč obory, od automobilového a leteckého průmyslu až po nástrojárny a výrobu forem.

Frézy dle této normy jsou dostupné ve dvou základních délkách. DIN 6527 K označuje krátké provedení, které je určeno pro standardní frézovací operace, kde je požadována vyšší tuhost a minimální vibrace. Kratší vyložení nástroje přispívá k větší stabilitě a umožňuje použití vyšších řezných parametrů bez rizika ohybu nebo lomu. Frézy DIN 6527 L mají delší pracovní i celkovou délku, a nacházejí uplatnění zejména při obrábění hlubších dutin, kapes nebo vysokých stěn. Jejich konstrukce umožňuje větší dosah bez nutnosti použití prodloužených držáků, což je výhodné například při obrábění forem nebo zápustek.

Rozsah variant fréz podle této normy je velmi široký. Kromě klasických 2-, 3- a 4břitých nástrojů jsou k dispozici také vícebřité verze (se 6 i více břity), určené zejména pro dokončovací operace s důrazem na kvalitu povrchu a rozměrovou přesnost. Každý počet břitů má své výhody: dvoubřité frézy nabízí výborný odvod třísek a vyšší řezný záběr, zatímco vícebřité nástroje zajišťují plynulý řez a dokonale hladký povrch.

V souladu s normou DIN 6527 jsou frézy dodávány s válcovou stopkou nebo s upínacím profilem Weldon, což umožňuje jejich nasazení v různých typech držáků. Při volbě vhodného nástroje hraje roli také typ povrchové úpravy, která má zásadní vliv na životnost, tepelnou stabilitu i řezný odpor. Běžně se používají povlaky typu TiAlN, AlCrN nebo AlTiN (včetně jejich variant dle výrobce), které chrání břity proti opotřebení, snižují tření a umožňují obrábění i za sucha nebo při vysokých teplotách. Volba konkrétního povlaku závisí na typu obráběného materiálu, způsobu chlazení i požadavcích na výkon.

Norma DIN 6527 tak představuje nejen technické pravidlo, ale i praktický standard, který výrobcům i uživatelům fréz poskytuje jistotu funkčnosti, kompatibility a výkonu. Bez ohledu na to, zda se jedná o sériovou výrobu v automobilovém průmyslu nebo přesné frézování forem, frézy dle této normy představují efektivní a osvědčené řešení.


TECHNICKÉ SPECIFIKACE NORMY DIN 6527

• Materiál nástroje: tvrdokov (VHM)
• Úhel spirály: standardně 30°
• Směr drážky: pravotočivý
• Typ stopky: válcová (DIN 6535 HA), Weldon (DIN 6535 HB)
• Verze K: krátké provedení (kratší pracovní i celková délka)
• Verze L: dlouhé provedení (pro hlubší frézování)
• Počet břitů: 2, 3, 4 a více (např. 6 - 8 pro dokončování)
• Tvar čela: rovné nebo kulové
• Tolerance stopky: h6
• Povrchové úpravy: TiAlN, AlCrN, AlTiN (včetně označení dle výrobce)
• Použití: univerzální frézování, hrubování i dokončování