DIN 1897 – NORMA PRO KRÁTKÉ VÁLCOVÉ VRTÁKY DO KOVU

DIN 1897 je německá technická norma, která specifikuje parametry pro krátké vrtáky s válcovou stopkou, určené především pro přesné vrtání do kovových materiálů. Tyto vrtáky jsou kratší než běžné vrtáky definované normou DIN 338 a jsou navrženy pro aplikace, kde je vyžadována vysoká tuhost, menší prostor pro nástroj nebo vyšší stabilita při vrtání.

Vrtáky podle DIN 1897 se používají v širokém spektru oborů - od drobných dílen přes údržbu až po automatizovanou průmyslovou výrobu. Typickými materiály, do kterých se vrtá, jsou konstrukční oceli, neželezné kovy, litiny, slitiny hliníku, plast a další technické materiály. Vzhledem ke své kratší délce jsou tyto vrtáky ideální zejména pro vrtání mělkých otvorů, přesné předvrtání nebo situace, kde delší vrták zbytečně zvyšuje riziko vychýlení, vibrací nebo zlomení.

Konstrukční rozdíly mezi DIN 1897 a DIN 338

Základním rozdílem mezi DIN 1897 a známější normou DIN 338 je celková délka nástroje. Vrtáky podle DIN 1897 jsou zpravidla o 30 - 40 % kratší, přičemž si zachovávají běžné vrtací průměry i válcovou stopku. Kratší konstrukce přináší několik praktických výhod: zvýšenou stabilitu, menší házení a lepší kontrolu při ručním vrtání.

Z tohoto důvodu jsou oblíbené například při montážních pracích, opravách v terénu, údržbě zařízení nebo v provozech, kde je potřeba nástroj kompaktních rozměrů bez kompromisu v přesnosti.

Materiály, provedení a povrchové úpravy

Vrtáky DIN 1897 se nejčastěji vyrábějí z rychlořezné oceli (HSS), případně z varianty HSS Co pro zvýšenou tepelnou a mechanickou odolnost. Jsou dostupné v různých kvalitách a geometriích, a často se dodávají s povrchovou úpravou, jako je oxidace, nitrid titanu (TiN) nebo TiAlN, které zvyšují životnost nástroje a snižují tření při vrtání.

Tato provedení umožňují nasazení vrtáků DIN 1897 v různých podmínkách - od běžného dílenského vrtání po náročné obrábění tvrdších nebo nehomogenních materiálů.